Moje Zvíře.cz
4039 uživatelů, 3419 profilů zvířátek
Zpět na předchozí stránku

Zvířecí eutanázie

Nechat zvíře „uspat“. Zní to jednoduše, jedna injekce a je po bolesti, po problémech, zvíře už není. Ale je to tak jednoduché? Přeci jen, právě skončil jeden život.

Veterináři se často setkávají s požadavkem, aby někomu „uspali“ zvíře, které se stalo nepotřebným. Pes začne kousat, fretka ničí nábytek, kočka nesnáší nové dítě v rodině... těch příběhů je spousta, přesto každý dobrý doktor majiteli tuhle „službičku“ odmítne. Uspání není totiž jen injekce a hotovo. Je to ukončení života a ze strany majitele mnohdy vlastně vražda. Bohužel třeba u koní, kteří „dosloužili“, je poslání na jatka něčím, nad čím se snad nikdo, kromě skutečných milovníků zvířat, nepozastaví.

Ale co když dojde k situaci, kdy je ukončení zvířecího života opravdu vysvobozením z bolesti a utrpení? Máme právo rozhodovat? A pokud ano, kdy je čas zvířeti ukončit trápení a kdy se máme ještě pokoušet o léčbu?

Ráda bych přispěla jedním příběhem:

Když náš pes umíral na rakovinu, celá rodina dělala, co mohla. Jezdili jsme k veterináři, nutili ho brát léky, nosili ho ze schodů, když mu docházely síly. Nevzdávali jsme boj, dokud vše nedošlo do bodu, kdy mu jednoho dne ochrnuly nohy a on už jen ležel a trpěl. Přivolaná veterinářka konstatovala, že přišel konec a jediné, co můžeme udělat, je mu zkrátit utrpení. Bylo to hrozné rozhodnutí, ale abychom mu ušetřili hodiny křečí a strašných bolestí, svolili jsme. Veterinářka mu dala injekci a my čekali, že pokojně usne a už se neprobudí. Jenže se tak nestalo. Byl to nejhorší zážitek mého života, protože Baryk bojoval proti injekci, jak mohl. Nebylo to pokojné usnutí, ale zápas o život plný kničení a pláče, který náš pejsek nakonec prohrál. Na ty oči prosící o pomoc asi nikdy nezapomenu.

Poslední dobou mi přijde, že důvodů pro „uspání“ zvířete lidé nachází čím dál víc. Kočku si zlomí nohu a jde utratit, aby se ušetřily peníze za léčení. Pes, který ohluchne a majitel poprosí hajného o zastřelení. Kůň, který už dosloužil...

Jaký je váš názor? Kdy zvířecí eutanazii ano a kdy ne? Nebo raději vůbec?

Ohodnoť tento článek

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Celkové hodnocení: 10   Hlasovalo: 5 uživatelů

Líbíl se ti článek? Sdílej ho s ostatními!

Vizitka autora

Redakce

Redakce 1 komentář / 110 článků Kraj: Praha

Zvířátka majitele: Uživatel nemá žádná zvířátka

Přidat do přátel Detail vizitky

Související články

Žádné související články.

Komentáře ke článku

 12. 04. 2010 12:57 od Jirka-F
Jirka-F

V tom případě bych nakopal "veterinářku" tam kde končí záda. Ono i tu injekci se musí umět dát a hlavně dát jí tak silnou, aby zvíře netrpělo. My když jsme museli dát před lety uspat kníračku Betty, protože měla otevřené neléčitelné vředy a bylo jí 16 let, tak veterinář jí dal injekci ale předtím se ještě ptal, kolik Betty váží aby jí injekce uspala rychle. Taky Betty skutečně usnula během chvilky a myslím, že nic necítila. Stejně jsem brečel a když si na to vzpomenu, zvlhnou mi oči i dnes. Přesto si myslím, že když je zvířátko hodně staré a je vidět, že trpí a léčení nepomáhá, je pro ně injekce vysvobozením.

 13. 04. 2010 10:23 od MILČINA
MILČINA

Tohle se těžko asi řeší. Lidi jsou různý a tím pádem se asi nikdy nezbavíme zbytečnýho "uspávání".Třeba moje švagrová to teď udělala též s čubou něm. ovčáka. Prý nemá peníze na léčbu a hotovo. My jsme před 3,5 lety museli tohle řešit s naším vlčákem. Taky rakovina, po čase už neléčitelná. Nemohl chodit, žrát, vyvenčit se... Vždycky co jsem ho viděla, tak jsem bulela. A pak padlo rozhodnutí ho toho utrpení jednou pro vždy zbavit. Veterinář po telefonu nechtěl ani slyšet, že to prý se nesmí. Požádala jsem ho, ať se přijede podívat a dal nám za pravdu. Rozloučili jsme se a na Dastym bylo vidět jako by se mu ulevilo. Tak krásně se na mě díval, jako by děkoval. Doktor píchl, já ubrečená ani nestihla vyjít schody do patra a bylo to. A za 14 dní jsme sehnali štěně vlčáka, pojmenovali opět Dasty a já apot brečela, radostí.

 14. 04. 2010 19:31 od KATAKA27
KATAKA27

my zatím žádného psa nemusely utretit ale napíši sem příběh jedné kamarádky která ano....Měla malého kříženečka,Ťapku.byla už stará a nevím už přesně co měla za problémi ale vím že měla všude po těle boule a nemohla chodit,jenom ležela.Po dlouhé době se rozhodly ji utratit byly doma sami..ona,její brácha,veterinář a pes.Položili ji na stůl a veterinář mlel ty řečičky typu "Je to bezbolestné,nic neucítí" nabral si do stříkačky vakcínu a píchl..myslely si že je konec a Ťapinka pokojně usne ale omyl.Ťapka se začala třást a škubat v zachvatu křeče začalo jí proudem krvácet z tlamy a nosu a ona v křečích spadla na podlahu kde sebou ještě pár vteřin bezmocně škubala....kámoška toho veterináře od té doby nesnáší.Nejspíš jí to píchl do špatného místa kdo ví ale ty kaluže krve kolem ní prý byly hrozné....nevím jak bych se chovala kdyby toto někdo udělal mému psovi :,(

 16. 04. 2010 01:04 od Nyxi
Nyxi

Mě se něco podobnýho stalo s potkanem, kterýho jsem měla hrozně ráda. Na potkana jí bylo úctyhodných 2 a půl roku. Na boku se jí vytvořil nádor který rostl, v jejím věku se to už nedalo nijak operovat. Věděla jsem že jí budu muset utratit, ale nedokázala jsem si to představit. Po 2 měsících už jí vyrostl natolik že už nemohla chodit, tak jsem jí vzala k veterináři, celou cestu byla klidná a vykukovala z kapsy. Hned jak jsme vešli do ordinace rychle vystřelila z kapsy, jako by jí vůbec nic nebylo a ukryla se mi za krkem do vlasů a nechtěla se mě pustit, jako by věděla co se chystá. Nevydržela jsem se na ní dívat jak pomalu usíná a doslova jsem utekla se slzama v očích z ordinace. Byl to hodně okšklivej a smutnej zážitek.

 17. 04. 2010 20:45 od marfa
marfa

Mám podobný zážitek,měla jsem irskou setřici Bess.Dokonalej pes.V osmi letech dostala rakovinu,léčila se,ale nic nepomáhalo.Měla metastaze,už jen ležela a bylo vydět,že trpí,tak jsme se rozhodli,že bude lepší,když odejde do psího ráje.Vzali jsme ji na chalupu,kde stravila nejlepší léta života.Ona jako by to věděla,že je konec.V rámci svých možností obešla svý teritorium,rozloučila se s kocourem a zalehla do pelíšku.Ale pak přišlo to nejhorší!Věřila jsem,že odejde důstojně a rychle,ale byla to hrůza.Veterinař nemohl trefit žílu,tak ji nakonec uspal injekcí do srdce,bylo to sice rychlý,ale Bess musela trpět!Nikdy nezapomenu na její pohled a jak mi umírala v náručí :,(

 29. 04. 2010 13:04 od Mrs. Hroznička
Mrs. Hroznička

Já jsem rozhodně proti utrácení jen tak. Jo, když zvíře trpí v bolestech tak jo, ale ne jen tak zbůhdarma!

 01. 05. 2010 13:50 od Bílá kulička
Bílá kulička

No lidi jak si čtu tady ty vaše příběhy tak mám slzy v očích.Je zajmavé že člověk na eutanázii nárok nemá i když je třeba odsouzenej k tomu celý život ležet ochrnutej na posteli a zvířata se můžou zabíjet kvuli zlomené noze a málokdo se nad tím pozastavý.Můj názor je takový, že pokud má zvíře nebo člověk nelečitelnou nemoc při které trpý a už opravdu mu není pomoci tak je lepší zvolit eutánazie než aby za pár dní zemřel v příšerných bolestech nebo celý život ležel nehybně na posteli,kdybych se já ocitla v takové situaci asi bych taky chtěla v klidu umřít. :/

 17. 09. 2010 09:33 od Loxa
Loxa

MYSLIM, ze vyse nekteri z prispevovcatelu udelali chybu, v dobre vire..., meli se predem zajimat, jak bude uspani probihat.... Ja se chovam ke svym vsem zviratum tak, jak bychj chtela aby se zachazelo se mnou. Proto jsem toto pondeli po nekolika navstevach a telefonatech rozhodla, ze uz se nebudu divat na ten nas uzlicek kocicka Beruska, ze ktereho beztak zmizel zivot a uz se jen trapi a trpi bolesti (mela nador na plicich a rakovinu kuze), po trech operacich v prubehu 6 let uz ji sily dosly..., domluvila jsem se s veterinarkou v kolik hodin prijet, jak to bude probihat, ...byla jsem s ni do posledni chvile, nejdriv ji uspala jako pred operaci a pak dala injekci primo do srdce...to uz jsem tam nebyla, smrt velmi milosrdna...doma jsme se s ni predtim rozloucili a oplakali, jina cesta nebyla, jen by trpela nebo umrela hladem..., je to smutne, ale pokud mame tu moznost se rozhodnout, zda ten, kdo nas ma rad muze umrit relativne bez bolesti, dustojne a v klidu, netrapit se, netrpet zbytecne, tak by od nas bylo sobecne to neudelat..., my jsme jinou sanci nemeli, byla to jedina moznost pro ni..., bohuzel, kazdy z nas jednou umre a pokud bych mohla umrit bezbolestne, v klidu v pritomnosti mycho nejblizsiho, take bych si to prala...myslim,z e injekce do zil jsou na prd, sama mi to veterinarka rikala, nemusi se trefit ad., proto nejdriv uspat a pak injekce do srdce, to se zastavi ve spanku...nic zviratko neciti, umre v klidu..., navic bych se domlouvala pouze s veterinarem, ke kteremu mam duveru, znam ho a verim mu! Hezky den Loxa

 21. 02. 2018 00:56 od ghet
ghet

No tak to já mám jobovku, a hodně čerstvou...veterinář se před zákrokem, který jiná veterinářka dělá za plného vědomí, rozhodl moje koťátko mazlinku přiuspat..mělo se upustit trochu tekutiny z bříška, aby měla posledních pár dnů doma klid, mohla se jít podívat na kytičky na zahradu, chytat motýlky a trošku si to ještě užila. Takže jí trochu přiuspí...já blbka souhlasila a dnes bych se za to snad i pověsila...kočičku utlumil-docela hodně, protože vůbec nereagovala, bříško jí vypustil celé, což se nesmí, protože by jí to mohlo zabít-zkolaboval by krevní oběh. Dělal to strašně dlouho, až mi to bylo podezřelé, co tam ještě dělá, ale nebylo dolů vidět. Pak si řekl o 1900 kč, protože jsme ještě aplikovali antivirotikum a řekl, ať si jí vezmu domů, když jsem se ptala, za jak dlouho to přestane účinkovat, řekl, že za 5 hodin, mně to přišlo nějak dlouho na to, že to měla být jen "oblbovačka" tak jsme jei domů, kočička byla ale úplně studená, když jsem jí trochu přikryla, zlepšilo se to, možná pomohlo i topení, ale po odrytí byla během chvíle studená...A jelikož jsem měla domluvené čerstvé kozí mlíčko, až se narodí kůzlátka, aby dostala kočička nálož energie, domluvila jsem se na farmě a měli pro mě dokonce i mlezivo...jenže když jsem přijela domů, kočička nebyla probraná, ale mrtvá....Ležela tam chuděrka bez známek života, ostatní kočičky (máma a nejstarší bezdětná) jen smutně seděli ,tak jsem jí přikryla dekou tělíčko, hlavičku jí nechala venku a já musela utéct na zahradu,abych mohla přemýšlet... Mazlinku jsem nemohla v té chvíli ani odnést, ani celou přikrýt, jen jsem na ní koukala a čekala, jestli se nenadechne.neměla jsem sílu jí zatím uklidit ani do garáže, pouze jsem ji dokázala dát do krabice a koukat na ní...v hlavě se mi honily myšlenky, jak na toho dementa naběhnu a rozmlátím mu celou ordinaci, šmejdovi...mazlinku nám všem vzal, nestihli jsme se s ní rozloučit ani my ani bráškové, nebo maminka a teta, nebo pejsek..Všichni čekali, že jí pomůžu, koukali na mě, co bu

 21. 02. 2018 01:02 od ghet
ghet

du dělat, ale já už nemohla nic, ani jí pomoct, ani jí pomazlit, ani se rozloučit, a kočička si doteď myslí, že bude chvilku odpočívat a pak bude mít kolem sebe maminku, tetu, pejska, brášky a mě s přítelem a že pak může koukat z okna na ptáčky..myslím, že teď už je jí divné, proč se ještě neprobrala, kde že to vlastně je, protože mě pořád volá o pomoc

 25. 03. 2018 20:44 od Lenkahal
Lenkahal

Já m zkušenost takovou , že můj pes Filípek byl nemocný nejedl nechodil nemohl dýchat a kakal krev. Veterinář řekl že nejlepší by bylo mu trápení ukratit.. svolila jsem .. pan veterinář mu dal prvně injekci na usnutí a pak jak spal tak až injekci na zastavení srdíčka . Takže si myslím že Filípek vůbec při přechodu na druhou stranu netrpěl

Přidat komentář

Chyba: Pro přidání komentáře se musíš přihlásit!
Přidat smajlika:

*1* *2* *3* *4* *5*
*6* *7* *8* *9* *10*
*11* *12* *13* *14* *15*