Peginka se ztratila

Dnes jsem vstala až v osm hodin, protože můj brácha zůstal doma jako já. Oba dva jsme nemocní. Ráno mě vzbudilo, jak někdo chodí dole po chodbě. Vstala jsem z postele a šla se podívat kdo to je. Myslela jsem totiž že je to můj strejda, který bydlí u nás. Jakmile jsem ale otevřela dveře, uviděla jsem bráchu jak chodí po chodbě. Zeptala jsem se ho co dělá a on mi odpověděl, že hledá Peginku, že jí nemůže najít.

Já mu řekla že ted běžel nějaký pes nahoru do obýváku a šla jsem se podívat, ale nebyla to Peginka, ale Lahváč náš další pes. Lahváč je čtyřikrát větší než Peginka, ale moc si rozumí. Lahváče jsem tedy nahnala zpátky dolu do pelíšku a šla hledat Peginku taky. Brácha říkal že hledal všude i venku, ale nikde nebyla.

Už jsme se o ní báli. brácha už šel nahoru do obýváku a já jí pořád hledala. Několikrát jsem zavolala Peginky jméno a v tom jednou štěkla. Utíkala jsem kde jsem slyšela štěkot a otevřela dveře do garáže. Peginka na mě radostí skočila, jako by říkala "konečně jsi mě našla". Lahváč a Peginka si spolu začali hrát a brácha přiběhl dolu a ptal se kde jsem jí našla. Mně bylo hodně divné, že by Peginka utekla, protože to ještě nikdy neudělala a nakonec jsme zjistili, že jí někdo omylem zavřel v garáži.