Toulavé andulky

Když mi bylo 10 let, dostala jsem k narozeninám dvě krásné andulky. Žlutou Žaninku a zeleného Tomíka. Moc se mi líbili a hned jsem si je zamilovala. Postavila jsem klec na malou skříň pod oknem. Krmila jsem je a čistila. Jeden  den jsem šla s kamarády ven. Hrála jsem si tam asi hodinu, když tu se na nedalekém hřišti zdvihl poprask.

Děti, které si tam hrály, běhaly zběsile po asfaltu a snažily se cosi chytit. Cosi, co jim létalo nad hlavou. Hned jsme se tam rozběhli a ptali se těch dětí, co to chytají.Řekli mi, že tam létal kanárek. Tu mne napadlo něco, co mi vyrazilo dech. Běžela jsem rychle domů na verandu, kde jsme andulky měli v létě .K mému nesmírnému zděšení chyběla v kleci Žaninka. Zůstal tam jenom Tomáš. Zavolala jsem mámu a s ní přiběhl i strýc. Málem jsem se rozbrečela. Strýc se snažil celou situaci zachránit. Zkoumal, jak se podařilo andulce uletět. Nakonec přišel na to ,že andulka zobákem vyrazila víčko od malého krmítka a protáhla se jím ven.

Rozhodl, že vezmeme klec a půjdeme ven chytit andulku. Ale co s Tomášem? Přenesli jsme klec s Tomášem do kuchyně. Máma vzala prázdnou krabici s otvory ,ve které obě andulky přivezli a s velkou obtíží ho do ní dala. Já a strejda jsme vzali prázdnou klec a vyšli ven. Prochodili jsme polovinu vesnice, ale po naší andulce ani vidu. Nakonec jsme se rezignovaně vrátili domů a rozhodli se ,že už jí hledat nebudeme a vrátíme Tomáše do klece. Máma otevřela krabici ale Tomáš fí a už seděl na skříni. Máma se ho pokusila chytit, ale Tomáš vzlétl a přistál na okně.

Další pokus o chycení byl neúspěšný. Andulák nebyl ani trochu ochočený, takže se nedalo předpokládat, že nám jen tak přistane na ruce. Postavili jsme klec na podlahu a sedli si ke stolu a čekali jestli andulák vleze do klece sám. Čekali jsme pěkně dlouho. Andulák chodil ve velkých kruzích kolem klece a ne a ne do ní vlézt. Úplný turista. Nakonec jsme ztratili trpělivost,  neboť nám došlo,že Tomáš do klece dobrovolně nevleze. Když si Tomáš sedl na okno, strýc ho popadl tak, že mu až vytrhl pár brk z ocasu a nacpal ho do klece, kterou opatrně zavřel. Já jí pak odnesla do pokoje.

Andulku už jsme neviděli. Snad se dostala na lepší místo. Od té doby ,co se Tomáš také pokusil utéci skrz krmítko, pečlivě krmítka zalepuji lepenkou a docela to zabírá. Tomáš je dodnes neochočený.