Můj pes Kája a stresující den

Jednou když jsem šla smým psem do lesa tak Karel utekl běžel tak rychle že sem ho nestačila ani chytit ani na mé volání neposlechl a najednou jsem slyšela dupání kopyt ...

Myslela jsem si že to byl jelen, ale nebyl když jsem se zastavila, viděla jsem bachyni s mládaty. Myslela jsem si, že z toho lesa se asi nevrátím a najednou se za mnou ta bychyně rozeběhla a já jsem běžela jen tak co my síly stačily a najednou mi spadla bota!

Naštěstí se te bachyně z držela tím, že okusovala moji botu aspon si to myslím protože jsem jí potom nenašla když už mě přestala bachyně pronásledovat. Náhle jsem si vzpoměla na Karlíka a věděla jsem že kdybych se tam vrátila pro psa bylo by po mně. Naštěstí jsem měla mobil a ihned jsem zavolala domů a řekla jsem co se stalo. Můj táta měl motorku, nasedl na ni a jel na cestě do lesa.

Stačil jediný hlasitý zvuk a bachyně a ostatní prasata utekla od naší vzdálenosti a tak jsme nechali motorku na cestě a vydali jsme se Káju hledat. Volali jsme na něj, ale nic... Když už jsme si mysleli že už je pozdě a odjížděli jsme domů, tak jsme viděli že po cestě běžel nějaký malinkatý pes! Něvěřila jsem tomu ale byl to můj pes Karlík! Běžel po tý stejný cestičce po který jsem, když byl štěnátko, se s ním vždy procházela. Nemůžu uvěřit že si tu cestičku pamatuje...  nešel po ní 3 roky. Myslela jsem si že na ni zapoměl, ale ne nezapomněl.

Ode dneška s ním do tohodle lesa nechodím.