Jak jsem se dostala k Rikyně

Začalo to takto. Králíka jsem chtěla už dřív, ale to mi ho naši ještě nechtěli koupit, ale pak teda mi ho dovolili. Jenže prý se o něj budu muset starat a takovým což dělam. Řekli, že si ho budu moct koupit v den, kdy se pojede na nákup.

Nejdřív jsme jeli do jednoho obchodu, kde byl zverimex, šli sme se tam podívat a měli tam podobného, ale už byl zamluvený. Tak jsme nakoupili a chtěli jet domů. Ségra ale řekla, že můžeme jet ještě jinam, což si vyžádalo trochu bylo přesvědčování, ale nakonec se nám to povedlo. Tak jsme jeli.

Já se skoro modlila aby nějaké králíčky měli. Nejdřívej sme zašli do jiných obchodů a pak jsme rovnou jeli do toho, v kterým měli zverimex.  Šli sme do zverimexu, šla jsem rovnou ke králíčkům a měli tam toho jako je Rikča, černýho a strakatýho, dívala jsem se a do oka mi padla Rikča ,ještě jsem se dívala jestli je zdravá a byla. Ležela tam v jeslích a spala. Ale rozhodovali jsme se. Pak přišla prodavačka a ptala se nás co si přejeme. Říkala nám co a jak a takový. Ségra když přišla z nakupování tak měla řeči, říkala že jí je to jedno a přitom ještě říkala ať tam jedeme. Ale tu jsme radši ani neposlouchal,i protože by nám za chvíli snad nedovolila ani rybyčky.

Nakonec jsme se rozodli, že si vezmem jí. Paní nám pak ještě říkala různý věci a prý jí přivezli v den co jsme si jí kupovali, takže tam byla jenom necelý den. Pak jsme teda vyrazili a jeli domů, RIkča byla ještě vyděšená, protože nevěděla, co se to vlastně děje. Ale byla roztomiloučká.

Když jsme přijeli domu tak jsme ještě připravovali klec, ale to bylo za chvíli. Rička trochu už čmuchala a běhala,n echala se hladit, ale ne tolik jako dneska, což je jasný protože tenkrát ještě nebyla moc zvyklá.

Druhý den už byla o něco klidnější a další dny už taky. Dneska už je hodnoučká a milá, dokonce skáče z klece a když jí otevřeme, tak nám líže ruce, moc hodná už je.