Zpět na předchozí stránku Další články ze sekce Příběhy

Naše andulka

Příběh o naší andulce Pepíčkovi a jeho smutný konec

Vždycky jsme si se ségrou přáli mít nějaké domácí zvířátko. Našim snem bylo pořídit si psa, ale toho nám rodiče do panelového domu nechtěli pořídit. Když mi bylo zhruba 13 let, podařilo se nám je přesvědčit ke koupi andulky.

Začali jsme si sami šetřit peníze, abychom andulce mohli pořídit hezké bydlení. Ve zverimexu jsme koupili krásnou klec, krmení, spoustu hraček i samotnou andulku. Vybrala jsem tu nejklidnější a nejhezčí. Andulce jsme přidělili typické jméno Pepíček a zabydleli ji u nás v dětském pokojíčku.

Nejdříve byl Pepíček trošku vylekaný, ale později si začal zvykat. I přes prvotní nesouhlas rodičů si Pepíčka celá rodina oblíbila. Postupně se naučil vylétnout ven a zase se vrátit do klece za krmením. Největší vliv na něj měl táta, který ho ochočil na rameno a naučil ho mluvit. Pepíček se naučil nejprve říkat své jméno, poté že je fešák, rošťák a kamarád. Naučil se také říkat že má rád pivečko.

Měli jsme z něj velkou radost, protože krom toho že byl šikovný a učenlivý, byl moc hodný a neštípal. Pepíčka jsme měli asi rok a půl, pak nám nešťastnou náhodou uletěl. Bylo nám to moc líto. Dnes už nemáme žádnou andulku, ale na Pepíčka vždycky rádi zavzpomínáme.

Ohodnoť tento článek

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Celkové hodnocení: 9 Hlasovalo: 16 uživatelů

Líbíl se ti článek? Sdílej ho s ostatními!

Vizitka autora

Sherryll 63 komentářů / 3 články Kraj: Středočeský kraj

Zvířátka majitele: Bonifác, Sparky

Přidat do přátel Detail vizitky

Související články

Naše početná kočičí rodinka (autor: tereska.a)

Naše milovaná Mazlička (autor: Pisces69)

Naše Micka (autor: Majda)

Komentáře ke článku

:09 od Zail

skoda papouska Pepika.. snad se dostal k nejakym dobrym rukam

:56 od jirka

To je škoda takového hodného ptáčka. My jsme měli andulky dvě a anduláček nám taky jednou uletěl. Bylo to na vesnici, kde jsme byli na prázdninách a naháněli jsme ho po celé vsi. Nakonec jsme nechali na verandě otevřenou klec s andulkou, která na něho volala a on se nakonec vrátil k ní do klece. Tak i když už Pepíčka nemáte, třeba si alespoň chvíli užil život svobodného ptáčka a pořádně se proletěl

:08 od Zail

Náš Kubík, kterého jsem měl před Čmudlou taky kdysi nešťastnou náhodou ulétl. Jsme poměrně velké město a náš barák blízko rozsáhlých lesů mu nabízel místa kam se schovat, abychom ho už nenašli. Nejprve jsem zkusil vylézt na střechu garáže s jeho prázdnou klecí a velkým zrcátkem a zkoušel upoutat jeho pozornost, i když jsem nevěděl kde vlastně je. Tahle situace přišla poměrně vtipná naší zvědavé sousedce, která si neodpustila pár rádoby vtipných poznámek... Nicméně po několika minutách volání se Kubík ozval a přiletěl na vysoký strom nad silnicí, vzdálený asi 50m od našeho baráku. Příběhl jsem pod strom s Kubíkovým oblíbeným zrcátkem a snažil se ho nalákat. Když už to vypadalo že Kubík upoutal svou pozornost na mě a zrcátko, tak jej vylekal projíždějící traktor pod stromem a Kuba odletěl zase někam do neznáma. Vrátil jsem se k baráku a slyšel jak Kuba někdě píská a šel tam. Naštěstí jsem ho objevil v nízkém křoví, kde se usadil a nechal se oblbnout zrcátkem a já ho mohl chytit a přivést zpátky domů Užil si tak půl hodiny svobody a rozhledu okolí jeho domova

:39 od Sherryll

Tak to jste oba měli docela štěstí, že se vám andulky vrátily, náš Pepíček ulétl v zimě (hledali jsme ho, a nenašli